Za mých mladých let měli tetování námořníci a kriminálníci.
S dobou v tomhle určitě nejdu a můj muž taky ne, má v tomhle stejný názor.
Takže nám a naší širší rodině se tetování zatím vyhnulo.
Starší děti s tím koketovaly, mladší dcera též, ale zatím pořád v pohodě.
Doufáme, že mezitím tahle móda skončí.
A mně osobně se kůže potetovaná moudrou barvou opravdu nelíbí, krásného na tom nevnímám nic...možná na začátku výjimečnost těch tetovaných, dneska je to spíš splynutí s davem a touha "nevyčnívat" a být "in"...což zřejmě znamená nebýt jiný než stádo. A to nemám potřebu a doufám, že ani mé děti ne - zatím to vypadá, že fakt ne...
.
A stará "sláva" na starých tělech? Co za slávu se skrývá v uměle pomodřených tělech - ono dost je pak křečových žila a pigmentových skvrn...možná mi to pak přijde trochu smutné.
Ale je to jen můj názor...každý ať si na sebe kreslí, co chce.
(Možná jen je mi trochu úzko, když vidím miminka a batolata v náručí smrti - tatínci s desítkami odporných strašidelných lebek a příšer na pažích a hrudnících...takové pěkné obrázky pro miminka a maličké děti v náručí -
. To se mi teda zdá příšerně odporné - viděli jsme v letošním létě na docela dost chlapech.)