Každá kočka je jiná, každá má svou vyhraněnou osobnost. Některé kočky se spřátelí, některé se pouze tolerují a některé se nebudou mít rády nikdy. Mluvím z vlastní zkušenosti...
Nejprve jsme měli šlechtičnu (mainskou mývalí), brali jsme si ji jako dospělou z domácnosti, kde byla ve společnosti dalších dvou koček. Přišla mi osamělá a tak jsme jí za rok pořídili kamaráda....To jsme si dali . První dva tři měsíce se vyloženě nenáviděli, bojovali až do krve,teď se tiše tolerují, ale kdykoliv Kocour projde poblíž, dostane pořádnou ťafku. Za další rok u nás v odstupu dvou měsíců zakotvila dvě nalezená koťátka (nejsou to sourozenci), která si vyloženě padla do oka - milují se, spí spolu v pelíšku, hrají si spolu (i když už jsou dospělí). Šlechtična je okázale (opravdu velmi okázale ) ignoruje, ale taktéž - přiblíží-li se k ní moc blízko, dostanou pohlavek (takový preventivní, výchovný). Když se mazlím s někým jiným než s ní, vrhá na mne nenávistné a pohrdavé pohledy...Kocour si s těma dvěma občas pohraje, jinak jsou mu šumafuk. Rozhodně se s nima nedělí o pelíšek či misku.je vyloženě flegmatik, společnost dalších koček mu nevadí, ale nevyhledává je.Nalezenci se šlechtičně vyhýbají, Kocoura berou na vědomí.
prostě - každá kočka je originál