Tak záleží na tom, čemu kdo říká hádka. Já jsem hlučný cholerik zapálený diskutér . Já občas chci pokecat o filmu a manžel na mně dotčeně, že se nechce hádat .
Pokud vypěním, protože jsem fakt naštvaná ( to už musí být ) - s kamarády si to relativně v klidu vyříkám a je vyjasněno. A protože pak už všichni víme kdo co a proč, netřeba se omlouvat.
Na manžela naopak mluvím velmi důrazně a potichu a důkladně artikuluju, pak se omlouvá on, protože se rozčílím kvůli něčemu, co děla opakovaně a opakovaně bývá v klidu upozorněn, proč mi to vadí.
Naopak velmi důrazně ječím na děti, protože ty jsou stiženy nárazovou chluchotou. Stává se mi, že si spletu viníka, či seřvu oba a vinen je jen jeden - pak se tedy omluvím hned v vzápětí, vychládám rychle .