Tante

To já ráda jsem, že můžu být ještě doma. Sama jsem šla do jeslí v necelých dvou letech a bylo to tak silné, že mám vzpomínky z věku, na který si většina ostatních lidí nepamatuje.

Nedávno jsem přemýšlela, co a jak by bylo, kdybychom byli zůstali v Praze a dál bydleli za tržní nájem nebo se za trojnásobnou hypotéku přesunuli do panelákového 3+1. Syn by asi chodil do školy s kamarády ze školky (celkem rozumné školné), dcera by chodila do obecní školky (s tou synovou to šlo z kopce a hodně podražila) a nejmladšího bych taky uvrtávala bůhví kam a klusala zpět do práce, abychom na to měli.

Ona je to velká změna i pro tříleté děti, natožpak pro ty menší. Naše školka by mi ho (s patřičným očkováním) i vzala a on by tam i rád - protože netuší a nechápe, že bych tam nebyla s ním. Ale věřím, že pokud to dítko nasaje dost lásky a pozornosti v prvních dvou-třech letech, a pokud fakt není zbytí, zvládne to