To je težký, nebyla jsem u toho, taky souhlasím s tím, že měl otec důsledněji zakročit - ba druhé straně ale dlouhodobé soužití s takovým děckem ti posune měřítka a kapánek otupí vnímání, mnohé projevy už ani nezaregistruješ, nebo pozdě, je to pro tebe naprosto běžná věc - např. může být zvyklej na mnohem horší chování, dramatičtější projevy, a chvilku mu to ani nedošlo

Fakt se to může stát - zažila jsem to v naproto "miniaturozované" pododobě, kdy mi nekterý veci už ani tak nepřišly, říkala jsem "norma" či "širší norma", zatímco okolí to třeba připadalo přes čáru, a také jsem diskutovala s psycholožkou, která u syna AS diagnostikovala, jestli já jsem fakt nejlepší člověk, který by jí měl referovat, v čem se syn chová "podivně" , protože já už to mám v hranicích normy

Tím otce dítětě neomlouvám, a nebo možná trochu omlouvám, je to náročné mít takovéhle dítě a rodič prostě trochu otupí a nereaguje tak briskně.