Asi bychom si měli vyjasnit, čemu kdo říkáme "hádka".

U nás se moc "nepřestřeluje", tedy většinou nebývá za co se omlouvat.

Pokud ano, tak omluvu vzájemně s partnerem považuju za samozřejmost, protože jsme se spolu navzájem vybrali a musíme být v tomhle kompatibilní, u cizích lidí dávám trošku rezervu na to, že to můžou mít tak, že to ani nevnímají, že se to mohlo někoho dotknout, nicméně dávám přednost těm, kteří to mají stejně jako já, případně "čitelným" cholerikům, kteří sice vyletí, ale pak se omluví stylem "nezlob se, ale já jsem takovej rapl", a přitom nejsou agresivní, nenadávají a nemlátí pod pás.

Takže vlastně ano, vyžaduji omluvu a nejsem schopna "jet dál, jako by se nic nestalo". Připouštím, že u cholerika je možné, že on by to nevnímal jako konflikt a bylo by mu potřeba říct, že já ano a že se mě jeho reakce dotkla. Pak bych čekala/byla schopna poskytnout, kdyby někdo něco takového řekl mně, asi něco ve stylu "dotknout jsem se tě nechtěl, jestli ano, tak se omlouvám, ale na věcné stránce věci si trvám".