Naštěstí se zdá, že v muži se snad fakt něco pohnulo a mohl by učinit kroky, které by umožnili nesetrvání v nastaveném kursu.
Ono je na jednu stranu hezké nemuset se špinit nadnárodním kapitalismem, ale na druhou to není nic moc, když kvůli tomu musí batole do lidojemu (jak muž nazval školku).
Shodou okolností před dvaceti lety se mi narodilo první dítě a pořád si pamatuju jako dneska, jak jsem ležela v posteli a poslouchala, jak děti na dětském oddělení pláčí a jaké to bylo utrpení.
Tak dneska jsem poslouchala v šatně, jak dvouleté děti naříkají, vzlykají a kvílí ve školce.
A není to chyba školky, fakt ne, tohle je chyba systému, zásadní a zbytečná.