já se moc snažím se zaměstnat, abych na to nemusela myslet, ale jakmile přestanu něco dělat, tak je konec. Do zaměstnání už se nevracím, k 31.8. mi skončila smlouva a neprodloužili mi ji, takže teď koukám, kam bych šla dál, hledám nabídky práce.
Jenže se do ní necítím, pracovala jsem v jedné firmě, kde mě rok a třičtvrtě šikanovali kvůli očr na syna, který často stoná a cítím se tak vyfluslá psychicky i fyzicky z té práce, že beru s povděkem, že mi tam smlouva skončila a nikam teď nemusím.
Začal nám taky školní rok, tak sme začali brzy ráno zase vstávat, abych stihla vypravit synka do školy a ještě ho do ní vodím, to je cca 2 km pěšky, nic nám ke škole od domu nejede.A tu stejnou trasu absolvuju i odpoledne.
Trápím se kvůli tomu, ale snažím se na to nemyslet a včera jsem celý den lítala kolem domácnosti a sice to pomohlo, ale byla jsem vyřízená a to asi taky není úplně dobrý se nešetřit,je to přeci jen týden teprve.
Rozhodně neležím, snažím se furt něco dělat.
Ale do práce se necítím, potřebuju si teď odpočnout, abych se dala do pořádku jako po revizi, tak po stresu z předchozího zaměstnání a říkala sem si, že si dám domácnost do pořádku a pak začnu řešit zaměstnání a co bych vlastně chtěla dělat a kam bych chtěla jít.