Myslím, že každému člověku bylo dáno jiné množství síly (nevím proč).
Někdo si dělá starosti z nedokonalostí života, potom co opustí bezpečný domácí přístav. Silnější projde zkouškami v nějakém klidu, považuje překážky za přirozené, vychází z bojů i "bojů" posílen.
Někdo narazí, dostane na ni, zvedne se a zakousne se do řešení, zase dostane, zakousne se zuřivě a kráčí vstříc dalšímu maléru. Konce můžou být dva, dobrý i špatný.
Inteligentní, schopný a citlivý člověk může mít smůlu v tom, že je - slabší. Dospělý život není pro něj, může smutně koukat, může se uzavřít. Může si vybudovat hezký život, ale stojí ho to velké množství sil. A jednou energie začne odcházet.