Dcera stála poprvé na lyžích letos v březnu v necelých 4 letech. Moje postřehy:
- lyže nám vzhledem k její výšce doporučila paní v bazaru půjčit 80 cm dlouhé. Ve školičce měla lyže ze všech prťat suverénně nejdelší...a nejhůř se jí ovládaly. Ostatní děti lyžovaly na kratších, navíc ona je hubená a i když sílu má, tak prostě nedokázala rovnat lyže do té pluhové pozice, myslím, že kdyby měla kratší, šlo by jí to o něco snáz, a vlastně všechno, zvedání se, otáčení...
- v barazu kvílela, že ty těžké boty nosit nikdy nebude , no pak si to zkusila na lyžích, jak jí "drží" holeně a jak to jede a dobrý, fakt jsem měla předtím obavu, že do těch bot na sněhu nevleze :-D
- helmu na tu chvilku (4 h na téměř rovině) neměla, samozřejmě kdyby šla dál v kurzu a jela na sjezdovku, tak už by ji bez ní jak instruktoři, tak my nepustili, to je jasné, tady se pinožila jezdícím koberečkem vzhůru a pak rychlostí šneka po pětistupňovém "svahu" dolů...
- hlavně dobré rukavice, aby jí nelezl sníh za rukávy a nestudilo jí to a neztrácela předčasně chuť být venku, co jsem koukala, tak spousta dětí na svahu měla rukavice dlouhé až k lokti, které se oblékaly přes bundu, to neznám, já to holkám vždycky cpu pod bundu, ale tohle výborně drželo a odpadalo zastrkávání a kontrolování...
- nejvíc se jí osvědčil tatínek a strejda lyžaři, já sice vyjedu na svah a sjedu dolů, ale oni byli schopni před ní couvat dolů, vzít si ji mezi své lyže a jet atd., vychytávky, kterých bych nebyla schopna