Anett, s tímhle já nesouhlasím. Ty vycházíš z toho, že dítě je do puntíku takové jaké ho vychovají (zformují, vytvoří) jeho rodiče. To není pravda a mimo jiné tím popíráš právo na jeho vlastní sebeurčení a svobodou vůli. Dítě je samostatná bytost, která může přijmout nějaké rodičovské názory, ale jeho vlastní rozhodnutí a názory budou vždycky jenom jeho a je na rodiči aby to pochpil. Pokud bych např. já žila nějakým způsobem, jaký by se jim nelíbil a oni by pak začali prohlašovat věci typu, že je to jejich selhání, tak by tím popírali mojí individualitu, dělali by tím ze mě pouze nemyslící zformovaný objekt jejich výchovy, což by mě neskutečně uráželo, protože já jsem tím co jsem ze sebe udělala já sama, rozhodně ne nikdo jiný a to jak v dobrých věcech, tak i v těch špatných, protože i za ně si chci nést odpovědnost sama. Zároveň takový rodiče, kteří ve "špatném" chování svých děti vidí vlastní chybu strašně nadřazují sami sebe a přeceňují svůj vlastní vliv, když žijí v domění, že jejich dítě bude přesně takové, jaké ho oni (Bohové) zformují. Je v tom velká sebestřednost.