Rozumím ti a ano, asi máme něco společné

Já jsem zvyklá na svých berech nést cokoli jen abych ulehčila ostatním. Ale poslední dobou mi došlo že dělat vše aby byli šťastní lidem kolem mě není cesta k mému štěstí. Je to vždy jen chvilkové štěstí.

Seznamka mě bezesporu ovlivnila, ale jak jsem už psala, problémy jsem si připouštěla už před čtyřmi roky (ještě před těmi všemi ťafkami které jsem od osudu schytala)

Obávám se že už nemám vůbec energii se vztahem něco dělat. Nebo nevím co. Několikrát jsem se setkala s neúspěchem při snaze se sblížit... Na přitulení se mi dostávalo odstrčení se slovy "počkej, teď ne", na otázku dáš mi pusu mi bylo odpovězeno "už jsi jednu dostala" a to nebylo jednou, to se dělo opakovaně. Mé pokusy použít ženské zbraně vyšli taktéž vniveč :-/