Milá zakladatelko, ani nevíš jak s tebou soucítím, žiji již několik let v takovém vztahu a lepší to není a nebude. Změna bude vždy jen k horšímu. Já stále doufala a čekala na zázrak, vyčerpala jsem už naprosto vše....Vždycky jsem byla uchlácholena nějakou drobností. Prchej, dokud nemáte právě ty děti. Já mám 2 a to už je sakra těžké. S dítětem by se k tobě nechoval jen jako k věci, ale možná ještě hůř.....U nás byl poslední hřebíček do rakve právě konec sexuálních aktivit z důvodu manželovi neschopnosti. Jeho ego naprosto odmítalo s tím něco dělat. Mohlo za to vše, jen ne on a jeho záliba v alkoholu. S neschopností zásunu, když to mám tak nazvat, ustaly zcela i ty chabé zbytky pozorností jako pusa, úsměv, obejmutí, vůbec jakýkoliv zájem o mě jako o člověka, o moje pocity, zážitky, názory, trávení času se mnou....Nejraději by mě asi vymazal ze svého života, neboť když jsem na očích, připomínám mu jeho neschopnost. V žádném případě to ale nepřizná, vztah ukončovat nechce, prý mě miluje, chyby vidím jenom já a za nefungující sex můžu taky já (malá aktivita, podpora, neschopnost experimentovat), ale mám si uvědomit, že i toto je v dlouhodobém vztahu normální a běžné a jestli mi to chybí, mám si vzít plastového pomocníka.