"mno, obávám se, že kdybych na něco musela šetřit, tak by mne to ve finále ani nebavilo, protože za takovou cenu bych to ani nechtěla.
To je přesně to, co se tu x let probírá ohledně dovolených - pro mne je sci-fi šetřit celý rok na to, abych mohla jet do Chorvatska s autem plným konzerv a zavařenýho masa. Když na něco nemám, tak na to nemám, může mne to mrzet, ale nebudu kvůli tomu podnikat podobné kousky, protože TAKOVOU cenu nemá nic. "

Tak ono je asi potřeba rozlišovat, CO si odpírám a za cenu ČEHO (respektive čeho tím odpíráním můžu reálně dosáhnout).

Pokud budu mít málo peněz a rozhodnu se uškudlit dejme tomu na barák tak, že budu kupovat fakt jen to krutě nejnutnější, nekoupím si 10 let nový boty a nebudu kupovat ani čokoládu na vaření, protože je zbytná, tak s Tebou souhlasím, protože míra toho, co si musím odříct, není (pro mě) úměrná míře toho, co tím získám - v tomhle případě bych si i já řekla totéž co Ty "když na něco nemám, tak na to nemám, může mne to mrzet, ale nebudu kvůli tomu podnikat podobné kousky, protože TAKOVOU cenu nemá nic.."

Ale pokud si odřeknutím ČÁSTI malých a pravidelných příjemností, přičemž mi jich pořád ještě dost zbude, zajistím možnost jedné velké (třeba když budu trochu přemýšlet, abych stihla normální spoj a nemusela si vždycky brát taxi, nebudu chodit do hospody obden, nebudu si jako pravidlo kupovat občerstvení venku u předraženýho stánku) a bude mi to stačit, abych si mohla (nikoli letenkou na poslední chvíli, ale třeba tím busem, kterej je míň pohodlnej, dýl to trvá, ale stojí to půlku) zajet na tu vysněnou výstavu (a na tý si třeba dát nějakou tamější kulinářskou vychytávku, protože to je na rozdíl od tý pravidelný hospody zážitek, kterej mi udělá radost a budu na něj dlouho vzpomínat) , tak to (aspoň pro mě) rozhodně stojí za úvahu.