jak,
to přece nikdo nepopírá, jen je hranice toho, co je normální výdaj a co "rozežranost" u každého jinde.
Když už jsem zmínila babičku, tak její postoj k šetření zas ovlivnil mojí matku natolik, že si kupovala každou blbost, co viděla, protože si to bez vlastních příjmů nikdy nemohla užít, babička jí to prostě nekoupila. Vím, jak mi vyprávěla, že chtěla třeba o 20 korun dražší boty, ale nedostala je, vždycky jen ty nejlevnější. Takže máma zas byla druhý extrém - kupovala si kraviny, které nikdy k ničemu nepotřebovala, hadry, co nevytáhla ze skříně, různé lapače prachu... to jsem zas nikdy nechápala já, jak je možný mít radost z trička, který leží ve skříni a nenosím ho.