Dobre pul roku a teprve ted zacinam sbirat sily, neco delat. Jako navenek funguju normalne, chodim do prace, staram se o deti, o muze. Ale uvnitr naprosto rozervana. Nemam vubec silu na neco, co by bavilo me. A taky nezvladam uklid a peci o domacnost, coz me taky stve, mam rada kolem sebe pekne, cisto, vonavo, jsem vlastne takova ta putka domaci.
To prezivani je na pytel, paradoxne mi pomohlo, ze jsem mela dost prace a musela za ni dojizdet. Bez auta. Takze jsem se naucila odpocivat a tridit si myslenky ve vlaku.
Ted uz zacinam sbirat sily a zacnu se zase poustet do intenzivnejsi terapie. Protoze to bude zase narocne.