V dětství jsem se na TV nedívala prakticky vůbec - naši to brali jako odměnu za krávoviny, kterými mě úkolovali: to jsem radši tu TV oželela.

Naštěstí jsem taky byla hodně u babičky, tam jela TV pořád, babička byla ochrnutá a jinou zábavu neměla.

Táta mi pak koupil do postele malinké rádio, tak jsem mohla poslouchat. Kolikrát matka slavnostně prohlásila, že se s ní můžu dívat večer na film, ale já měla rozposlouchaný nějaký seriál v rádiu, tak jsem řekla, že jsem unavená a jdu spát.

Není divu, že jsme si s matkou nikdy nerozuměly, když jsem jí pořád dávala falešnou zpětnou vazbu, vlastně jsem jí pořád lhala. Ale kdybych řekla, že mám rádio, vzala by mi ho.