Pomoc při rozhodování je právě otázka utváření, formování té "vůle". Co chce či nechce chlapec, konkrétně můj syn (nebavíme se tu přeci o pomáhání nějakým lidem obecným), to jako matka mohu do značné míry ovlivnit (aniž by to byla manipulace). Například nebudu hlásit předem, že mu přihlášku na gympl nepodepíšu, pokud bude mít takové makové známky (nevím, jakých přijímaček na který gympl se to týkalo, ale to není pro tento příklad důležité). To je taková podpora skoro bych řekla pasivní, tedy tím, co NEudělám. Fakt by tě nestálo nic, než trochu sebeovládání při seznámení s aktuálním prospěchem.

Pak samozřejmě pokud syn došel k názoru, že ani na gymplu nenajde zcela mu vyhovující přístup (mmch asi dost by mu vyhovovalo Mensag., kde se debatám většina pedagogů nebrání, a obzvlášť zapálené a schopné studenty v konkrétním oboru posílají skutečně na akademickou půdu na chvílemi, částečně v daném oboru, je to sice dlouhé dojíždění, ale mému synovi - též diskutérovi, byť jiného ražení - atmosféra té školy stála i za ty přeshodinové cesty), tak se nabízí pole k diskuzi s ním, zda ten by ten gympl mohl být alespoň blíže jeho představám, než základka. Kromě toho pokud píšeš, že teď ve škole hodně blbnou, protože věk - ten samý věk na osmiletém gymnáziu rozhodně neznamená chechot nad každým dvojsmyslem, alespoň ne hlasitý a při hodině. Fakt je tam holt jiná skvadra lidí