Slupko,
tak ještě jednou - když jsem tu psala o té přihlášce, bylo to v situaci, kdy jsem byla naštvaná po rodičáku. Důvod je prostý. Syn má všechny "špatné" známky (tím tedy myslím dvojky, trojku má jen z matiky) jen proto, že zapomíná. Třeba v angličtině je podle učitelky jeden ze tří nejlepších angličtinářů, což asi je, to snad dovedu posoudit, ale má dvojku, protože vedle jedniček z učiva má pětky za zapomínání úkolů. Všichni učitelé, se kterými jsem se bavila mi řekli totéž: nadprůměrně inteligentní, schopný jít v mnoha věcech do hloubky, která se jaksi v jeho věku ani neočekává, pravidelně je tím, kdo jako jediný ve třídě přijde na řešení nebo na správnou odpověď, ale ZAPOMENE úplně na všechno; buď si to nezapíše nebo zapomene, že si to napsal. A s tou matikou to bylo úplně ukázkové. V prvním pololetí byl rodičák PŘED čtvrtletkou, takže jsem o ní věděla a donutila ho, aby se připravil. Přinesl jedničku. V druhém pololetí ZAPOMNĚL... a měl trojku.
Takže jsem mu řekla, že od něj chci vidět nějakou práci, než se budeme bavit o gymplu. Protože ve dvanácti letech fakt nebudu stát dítěti za zadkem a kontrolovat u kamarádů/učitelů, kdy píšou písemku a z čeho, kdy mají odevzdat projekt... co je mu platný, že ten projekt má skvělej, když ho odevzdá po termínu a tudíž dostane kouli. Třeba to není ideální motivace, ale co s tím jako chceš dělat? Kdo si za něj má psát ty poznámky a denně je kontrolovat, v tomhle věku? Inteligence bez aspoň elementární disciplíny a zodpovědnosti je na dvě věci, a když to nepochopí teď, tak ve dvaceti to bude ještě daleko horší. Proto jsem psala, že mu nepodepíšu přihlášku - aby mu konečně došlo, že s tím zapomínáním je třeba něco dělat a že mu to může zkomplikovat život daleko víc, než že bude mít místo jedničky na vysvědčení dvojku.