Dobrý den, chtěla bych znát něčí nestranný názor na naši situaci. Zmíním, že dceři je 12 let a je v pubertě a řeší neustále nespory s kamarády, já ji vyslechnu, poradím, ale víc se do toho nepletu. A ted k věci. Před rokem se mi narodil syn, v době kdy jsem měla už silné porodní bolesti se se mnou dcera domlouvala, jestli může spát u kamarádky, já jí říkala, že ne, že to nemám ráda přes týden, když se chodí do školy, ale už šlo do tuhého, tak jsem to nechala na mém tátovi (dědečkovi), který ji hlídal, manžel byl se mnou u porodu. Nakonec ho holky ukecaly a dcera spala u kamarádky. Rodila jsem ve 20hod. a druhý den po škole mi dcera volala, jestli kamarádka může s ní za mnou do porodnice, já ji řekla pěkně, že mi není dobře, že do porodnice chci jen rodinu (i tak je jich dost) a že kamarádka se může přijít podívat kdykoliv až budeme doma. Odpoledne dcera přijela na návštevu a ukazála mi sms od kamarádky maminky: Myslím, že jsi se k (Jméno) nezachovala hezky, příště až budeš chtít u někoho spát a psát si u něj úkoly, tak si najdi někoho jiného. A podepsala se. Dcera z toho byla špatná a my s manželem naštvaní, jak si toto může dovolit, navíc necelý den po mém porodu. Absolutně jsme to nechápali. Celá rodina do manžela hustila, že by jí někdo měl něco říct. Celý den se jí manžel snažil dovolat z dcry i svého telefonu, ale nic. Napsal tedy sms, že ta sms byla vůči dítěti nefer a dětinská a že se necítím na to přijímat v porodnici tolik návštev. Paní už se neozvala. Do té doby byla pro ně moje dcera nejoblíbenější, jediná mohla na oslavy, ji jedinou chtěli vzít na výlet apod. Vůůůbec to stále nemůžu pochopit. Dcery kamarádka ji od té doby pomlouvá, chvíli se bavily, ale už to není ono. Její maminku já vždy slušně zdravím, (vždy jsme si spolu povídaly) ona se většinou snaží dělat že mě nevidí a naštvaně odpoví. A já už také nevím, jak se chovat. Nesnáším konflikty, jsem schopna normálně člověka pozdravit, i když jsme se neshodli. Jak by jste se chovaly?