Jsem na tom podobně (jen teda asi min čtu ;)), ale pamatuju si to nadšeni s jakým jsem si do sešitu dejaku kreslila mapy s sipkami jak putovali Vizigoti a Ostrogoti apod, dejak a zemak jsem milovala.. Uz mockrát jsem ale zjistila svou omezenost. Třeba jsem doucovala dvojici studentu aj, měli jet na roční pobyt na střední školu do USA. Chtěli se i tak nějak připravit na studium dalších předmětu, radila jsem jim at si vyberou historii, a hlavně at si ty materiály nactou uz ted v češtině, aby se jim to pak lip chapalo (zejména valku jihu proti severu, založení států a tak). Když přijeli, sice me pochválili ze ta příprava jim dala hodne, ale ze dejak byl pekelnej,sami byli překvapeni kolik toho probírali, samy lokální záležitosti o kterých v češtině nenašli moc nic. Další zasek se mi povedl, když jsme s muzem odjeli do Ciny. Historie te země je tak spletita a tak odpojena od te "naši" (rozuměj školní), ze jsem byla jak analfabet, a navíc jsme tam potkávali hodne cizinců, u nichž jsem zjistila ze o jejich zemích vím snad jen to kde se nacházejí na mapě, ale čím jsou významné nebo historická fakta o nic = nula (Korea, Japonsko, Indonésie, Filipíny, Vietnam, Kazachstán, Mongolsko, Etiopie, Thajsko, Bolívie ...,no ono stačilo i Finsko) uz jen těch typu náboženství, písem, kalendářů ... To jsou věci co zásadně utváří kulturu národa.Proste jsme zaprdeni v te dvě Evropě a nic.....
Jinak super kniha na pochopeni běhu času a událostí na naši kulaté zemi je "komiksová historie moderního světa", autor tuším Larry Grant (Gant?) ma to dva díly, stručně, jasně, výstižně a překvapivě spojuje akce a reakce. I když je to komiks, čtu to pomalu abych se ujistila ze to chápu.