Včera i dnes jsem shodou okolností četla v novinách články, v nichž se jen tak "mimochodem" zmiňovaly situace, kdy:
V prvním případě lékař, který získal výsledky z magnetické rezonance pacientky (které odhalily roztroušenou sklerózu) v době, kdy ta pacientka byla zrovna na dovolené, ty výsledky dřív než pacientce sdělil jejímu bratrovi
V druhém případě paní přes osmdesát let, ale normálně svéprávná, při vědomí, bez demence - lékař psal do lékařských zpráv "rodině pacientky doporučena amputace nohy z důvodů ..." a následně "rodina odmítá amputaci" - a dali to podepsat těm příbuzným ...
Chápete to? Já vím, že dřív se považovalo za běžné, že pacientům se i tajilo, co jim je, když šlo o nepříznivou diagnózu a ta se sdělovala raději příbuzným. Vždycky mi to přišlo dost děsné, ale myslela jsem, že tato praxe už byla dávno opuštěna. A tady to vypadalo jako zcela běžná záležitost, nešlo o to, že by to v těch článcích bylo kritizováno jako selhání lékaře nebo tak, ty články byly v podstatě o něčem jiném a to byla "jen tak" zmíněno.
Přijde Vám to tady tak divné nebo jsem jenom já v této záležitosti nějaká přecitlivělá? Mám představu, že pokud mi normálně funguje mozek, mám právo být o svém zdravotním stavu informována jako první a sama rozhodnout, zda a kdy a komu se s tím chci případně svěřit a že by za mně v případě nemoci měla rozhodovat "rodina" (resp. že by lékaři mělo snad víc záležet na názoru rodiny než mém), to už mi přijde úplně mimo mísu ...