Jednoznačně uvítala.

Nemuselo by se měnit nic. Jen bych nemusela rodičům říkat, aby místo pravdy, že jedou s dítětem na týden pryč, napsali, že bylo nemocné, protože je smím uvolnit jen jednou za rok.

Při povinné docházce každého zajímá jen to, jestli dítě do školy chodí. Co se v té škole děje a jestli mu to chození k něčemu je, už je vedlejší.

Povinnost provést dítě vzděláním tak, aby získalo určitou předem danou sumu vědomostí, bych považovala za lepší.

Povinné vzdělávání není o tom, že dítě nechodí do školy. Je to o tom, že je čistě na rodičích, jakým způsobem těch vědomostí dítě dosáhne. A veřejné školy by musely poskytovat podmínky, ve kterých by se toho potřebného minima dosáhnout dalo. Takže většina by, než se trápit sama s dítětem, stejně to dítě do školy posílala, zatímco těch pár, co si to dokáže zajistit jinak nebo jejichž dítě třeba hodně marodí a prospívá mu několikatýdenní pobyt u moře, by nemuseli lítat po vyšetřeních a papírovat.

Ostatně, povinné vzdělávání je v realita více zemí v Evropě a když jsem psala závěrečnou práci, měla jsem k dispozici studii, která tím zabývala. Bohužel se často ty dva pojmy slučují nebo zaměňují, takže dohledat to teď rychle nezvládnu (a stále sedím v práci a školník čeká až vypadnu, takže nejdřív tak za dvě hodiny bych mohla začít hledat, ale bojím se, že spíš usnu).