Souhlasím s tebou, nedávno jsem to zažila na vlastní kůži a byla jsem v šoku. Jednak z nepříznivé diagnózy a jednak z toho, že já jako příbuzná to vím dřív než pacientka. V mezičase mi volala celá optimistická (po akutní operaci, že už to bude dobré), připadala jsem si jak největší hlupák pod sluncem (na rozdíl od ní jsem věděla, co jí v útrobách lékaři uviděli). Nedovedu si to vysvětlit jinak, než že ji nechtěli tou informací zatěžovat v tom bezprostředním pooperačním stavu. Ale potom to neměli hned říkat ani příbuzným. Nebo mají mít příbuzní náskok, aby to stihli vstřebat a byli pacientovi oporou, až se to dozví sám?

Každopádně já jako pacient bych uvítala, pokud budu při vědomí a při smyslech, abych byla první, kdo se něco dozví.