Slovensky rozumím v pohodě, ale slovenština je mi nepříjemná, tahá mě za uši. V podstatě mě Slováci i se svou řečí nezajímaj víc, než třeba Poláci nebo Maďaři. Nevidím důvod Slováky vnímat jako "bratry".
Pamatuju si živě, jak po revoluci nemohli Čechům přijít na jméno, jak se chtěli urputně rozdělovat (tehdy mi rozdělení přišlo líto, právě jako "přijít o bratry"). Možná rozdělení nechtěli všichni, ale jinak bylo na Slovensku ve veřejném prostoru nabroušení vůči Čechům velmi plamenné, až nenávistné.
Pochopila bych, že chtěli samostatnost, svou vlastní nezávislost, svobodu. Tohle chápu naprosto, ale nechápu, že když ji tedy získali (každý národ má podle mě na svou svobodnou samostatnost svaté právo), tak najednou ale chtěli i zachovávat výhody společného státu. Před rozdělením Čechům nemohli přijít na jméno, ale po rozdělení, když konečně mohli žít v té své nezávislé zemi po které přeci tolik volali, tak se jich hromady hrnuly na naše školy, do Čech za prací... Přijde mi to takové bezpáteřní, vyžírkovské.