Přidat odpověď
S tím doslova a dopísmene souhlasím. Zkušenosti v tomto ohledu mám a je to přesně to, co se už děje v západních zemích. Dobré a špatné čtvrti, lidé, kteří vybírají bydliště převážně podle škol, které se v okolí nacházejí, lidé, kteří platí soukromé školy, protože ty veřejné by dětem nezajistily dostatečné vzdělání.
Moje kamarádka, která má pěkný byt v Římě, ale v "chudší" čtvrti, kde je hodně imigrantů, děti do státních škol prostě nedá ... a to je její manžel nezaměstnaný a přebytek peněz opravdu nemají. Prostě musí šetřit jinde a na tu školu ty peníze někde sehnat. Anebo se musí hledat někde daleko od místa bydliště.
Mému synovci zase "integrovali" romské dítě do třídy v rámci nějakého evropského programu. Zaměstnanci družstva, které mělo v tomto smyslu zakázku od státu, pro toho kluka jezdili každý den do cikánského tábora a vozili ho do školy. Rodiče dostávali asi 4 Eura za každý den, kdy byl ten kluk přítomen na vyučování.
Klukovi bylo asi 11 a byl ve 3. třídě. Neuměl jazyk, neuměl číst ani psát. Ale do 1. třídy ho nedali, protože byl moc velký. Byl špinavý a páchl, takže ho učitelky posazovaly do poslední lavice a kolem něj bylo několik volných lavic, protože se tam nedalo dýchat.
To byla fakt INTEGRACE. Jak tomu dítěti muselo být, když si každý den odseděl 6 hodin ve třídě, kde mluvili jazykem, kterému nerozuměl, a ještě si ho museli držet od těla ... ? Na umytí a čisté oblečení už v tom evropském programu asi zapomněli.
A když si můj synovec zlomil nohu, nemohl měsíc chodit do školy, protože si žádný ze zaměstnanců nechtěl vzít na triko to, že by ho museli doprovodit na záchod a pomoci mu do schodů. Na to EU programy nejsou.
Předchozí