Clary, jenže tohle je těžký. Ona ta kolegyně dělá na svých 100%, a potřebuje stejně tak jíst a bydlet, jako já. Takže je to takové to zcela znehodnocené a nikdy nenaplněné heslo "každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb". Kdyby byl na každého spoleh, že dělá co může, tak za mě ok. Ať dělá čtvrtinu co já a dostane stejné peníze, protože tomu věnuje stejné úsilí. Protože já jsem se šikovná narodila a není mojí zásluhou, že jsem rychlejší... Jenže takhle to pochopitelně nefunguje. Lidi se flákaj a tak... Jak by to mělo být ve škole, u dětí, to je jiná věc - známky to skutečně staví do té "pracovní" situace.