Clary,

tak především je třeba oprostit se od toho, že hodnotíš dítě, člověka. Právě, že se hodnotí jen ten výkon nebo konkrétní chování, s hodnocením osoby to nemá co dělat. A v tom jsou známky mnohem nebezpečnější, protože se snáz odrážejí na sebehodnocení toho dítěte. Protože tam chybí ta formulace "krácení zlomků zvládáš s dopomocí" (zhruba trojka), kdy dítě ví, že se mluví jen o tom krácení zlomků, tak si snadno domýšlí, že neumí krácení zlomků, tedy neumí matematiku, tedy je hloupé....u známek se také mnohem snáz nálepkuje, z dítěte je velmi snadno "trojkař" a už tu máš další šrám na sebehodnocení. Ze slovního hodnocení tohle neuděláš. Nebo se o to pokouší jen někdo, kdo sám něco takového potřebuje, protože se bez nálepek neumí orientovat. Takže slovní hodnocení je pak šetrnější k psychice, což je hodně důležité především u těch labilnějších dětí, které si snáz domýšlejí něco, co za tou známkou není. Což je třeba případ i té holčiny z úvodního příspěvku. Ona přeci vidí, že neumí používat nástroje GIMPu, takže když jí napíšeš "nástroje GIMPU zatím zcela neovládáš", píšeš jí jen o těch nástrojích. Neříkáš jí nic víc a nic míň. A ona má možnost chytit se toho a ne utéct k tomu, že je hloupá, protože má zase čtyřku nebo pětku. Plus tam snáz vsuneš to, že to vlastně nemusí být konečný stav, že to není definitivní (zatím neovládáš). Dítě tak neztrácí motivaci pracovat, i když se mu něco nedaří. A o to jde především.

A ještě jedna věc. Když třeba píšeš diktát, tak známka je hodnocením za všechno, co se v diktátu odehrává. Když pak dítě 5x přinese špatnou známku z diktátu (u někoho stačí jen 2x), tak doma začnou psát diktáty. Jenže to je často úplně k ničemu. Já třeba vidím, že dítě v diktátu chybuje ve specifických věcech. Například teď bereme vlastní jména. Dítě má ve všech použitých slovech správně malé/velké písmeno, ale v každém z nich zapomnělo čárku, háček, vynechalo písmenko...prostě ve výsledku má třeba 10 chyb v deseti slovech a je tedy většinou hodnoceno pětkou. Takže rodič si přečte Diktát - vlastní jména...5, a začne s dítětem drtit velká a malá písmena. Ten diktát se k němu často nedostane, protože sešit na diktáty bývá zvlášť atd. No a slovně napíšeš: "Bezpečně ovládáš rozlišení vlastních a obecných jmen, víš, kde se píše velké písmeno, ale v diktátech stále vynecháváš čárky a háčky nad písmeny a někdy i celá písmena." A je jasno, že dítě zvládlo učivo, které mělo (za velká a malá písmena má 1), ale potřebuje trénovat hláskovou analýzu a syntézu, takže netřeba psát denně diktát, ale lze použít řadu jiných a jistě zábavnějších způsobů, jak procvičovat.