mrakova,

no ale přesně o tom to je . Je dokázané, že učit se člověk může, jen když není ve stresu. Takže pokud se uvolní, má šanci podat stejný výkon v učení, jako jiný, běžně rychlý, nebo ten, který je sice pomalý, ale nijak mu to nevadí, nestresuje ho to.

Nejde o to ulevovat mu v objemu učiva nebo požadovaných znalostí, spíš mu umožnit prokázat, že je má, což mu zase umožní nové získat.

Později v práci, kdy už nejde o nové učení, ale o užívání naučeného, už je na každém, jak se svým handicapem naloží. V době, kdy už není tlak na získávání dalších nových vědomostí se také mnohem snáz pracuje na zvyšování tempa, pokud na tom má člověk zájem. Většinou pak ale lidé volí spíš takovou profesi, kde osobní tempo nerozhoduje o výkonu. Jen člověk musí dostat příležitost si třeba takovou profesi zvolit. I třeba proto, že mu to nedovolí vlastní sebevědomí a sebehodnocení pošramocené pocitem, že pomalé tempo znamená neschopnost.