Stalo se mi to v dětství víckrát, bylo to hnusný, ale netrvalo to nikdy zase tak dlouho, aby mě napadaly myšlenky na smrt. Jednou v životě se mi naopak stalo, že jsem došla k názoru, že smrt možná není vůbec nic hrozného a to když jsem omdlela při salmonelóze. Bylo mi najednou moc fajn a "probuzení do reality" teda fakt nic moc Ale samozřejmě při tom jsem neměla pocit dušení, to je fakt hodně nepříjemná věc a i jen z té představy se mi nedělá dobře.