třeba k uklidnění rodičů i dítěte.

asi se to někomu, kdo to vnímá takto bude těžko vysvětlovat, já jsem obecně poměrně racionální a logická a velmi tvrdě narážím na teoretickou matematiku.
Manžel by byl diagnostikovaný dyskalkulik, kdyby to v jeho době bylo možné.

Za mé pocity i manželovy - by třeba nebyl pasován "za blbce" ani vystresován z jakékoliv písemky, protože mu pančelka řekla, že je blbej...a stejně to nedá, protože potřeboval jiný postup nebo víc času.


K tomu mi diagnózy připadají dobré, protože neumíme vnímat odlišnosti a naše školství nestíhá, nemá čas ani prostor. Mmch, pro syna jsem nechtěla žádné výhody, či omluvenky, mně by stačilo a stačilo, když mi někdo pomohl, navedl mne jak mu pomoci, což prostě učitelka ve třídě nestíhala.

My jsme od první třídy syna věděli, že nestíhá matematiku, tak co jsme stíhali vlastními silami, to jsme ho doučovali, vysvětlovali (ocenili staré postupy),
pak na to přišla paní učitelka, že má potíž.

Návštěva poradny mu nezajistila lepší známku, paní učitelce potvrdila to, co si myslela a nás navedla kudy dál postupovat.

Asi to bude znít jako konec pohádky, ale jiné postupy (paradoxně ty naše po staru, učili se rozklad čísel, my násobení pod sebou apod. ve složitějších operacích)

- že jsme zjistili, kde je průšvih jemu najednou na druhém stupni zajistily, že z matematiky 1-2 do konce ukončení základky, docela klid.

Teď je v druháku na střední a bojuje s jinými předměty, ale u té matematiky se díky právě radám z poradny dost chytil.