Z poslední doby mám se zdravotnictvím tři šílené zkušenosti.

1. Kamarádka - cca 40 let přijela nad ránem na Bulovku s bolestí břicha. Posílali ji od čerta k ďáblu, strávila celý den v čekárnách a po 15ti hodinách byla odeslána domů důkladně vyšetřená mnoha doktory se závěrem, že je zdravá jak řípa a břicho jí evidentně bolet nemůže. Jediná vada na kráse byla, že jí břicho stále bolelo. Na soukromé chirurgické klinice jí druhý den okamžitě řekli, že je to problém s jizvou z předchozího operačního zákroku a problém operativně vyřešili.

2. Do čekárny na chirurgii v Thomayerově nemocnici přivezli na lehátku starou zmatenou paní a šoupli ji hned za boudičku sestry recepční. Byl leden a jsou tam automatické dveře ven, které při průchodu zůstávají poměrně dlouho otevřené. Táhlo tam, lidé v kabátech a té sestře bylo úplně jedno, že ta paní je úplně zmrzlá nahá pod prostěradlem, naříká a ptá se, kde vlastně je. Prostě čekala na ošetření a zima už je její problém.

3. Batole kamarádky mělo epileptický záchvat a v nemocnici nic nenaměřili, takže matce řekli, že je úzkostná a hysterická a dítko je zdravé. Nedali jí ani diazepam pro případ dalšího záchvatu. Další záchvat přišel a dítě mělo úraz, záchvat jsme pro jistotu zdokumentovali na video a viděl ho i doktor ze sanitky, která je vezla do nemocnice. Po několika dnech v bezvědomí léčili holčičce jen ten úraz, ale žádný záchvat prý neměla, protože na EEG nic nenaměřili. Doktor ze sanitky ho viděl, ale nikoho to nezajímalo, protože přístroje mají pravdu. To víte paní, všechny děti občas padají. Až na základě videa se s kamarádkou vůbec neurolog bavil a nasadili léčbu těch záchvatů.