Chlapi jsou někdy na ty "ženské zbraně" a "ženské boje" poněkud tupí.
Manžel mě po svatbě dost štval tím, že se neustále zastával jedné slepice, co ho balila. On si toho nevšiml, mně nevěřil a považoval mě za žárlivku. Pořád měl pocit, že jí, chuděře nevinné, křivdím. Fakt nám zkazila prvních pár měsíců po svatbě. Pak mu to nějak docvaklo (asi najela na tvrdší strunu) a od té doby manžel odmítá i jezdit na školní srazy, že by ho zas otravovala. A ona by otravovala, minule mi podrážděně řekla, že neví, proč jedu na sraz já, že mám doma hlídat děcka, aby mohl na sraz on, že ho od školy neviděla.
Takže bych tak rychle nebalila, byla bych příjemná a v pohodě, nekomentovala... Občas bych se někde zdržela, občas se vrátila víc "vyfiknutá", než obvykle. Předem bych se zeptala, jestli zas pojedou na kola, a když jo, tak by se mi ulevilo, prostě: "To je fajn, mám nějaký program, tak aspoň ti nebudu chybět.".... Kdyby mu to nedocvaklo a nedošlo k nějakému jeho snažení, vybodla bych se na něj. To by totiž znamenalo, že jsi mu volná.