Exe vidím tak jednou za tři až pět let. To, že mám soudně odsouhlaseno, že mi dluží, ale nikdo mi už není schopen říci JAK to z něho dostat, když kriminál pro něj není trestem, ale dovolenou, je horší, než smutné. I na ppolicii mi řekli "víc pro vás udělat nemůžem". Je to hnusné a sprosté. Stát mi nepomůže, všichni jen krčí rameny a kývou, že právo je na mé straně, ale jak se ho domoci nevědí ani na nějvyšších místech.... A denně procházející azylanty, kteří se konkrétně v našem městě chpovají, jak když jim to tady patří, ti mi sice nedluží nic, ale ohrožují mne, moje děti a rodinu. Když jdem v osm večer se psem a v baráku narazíš na dvoumetrovýho černocha, kterej tam nebydlí a svítěj mu jen oči, tak se lekneš...., pak jdeš za týden po městě a ten samej na tebe huláká něco ve smyslu "wooow, very nice blond" "come on"!.... Mám já tohle zapotřebí? Musím se bát o svý děti, aby si na ně někde někdo nepočkal a neléčil si na nich svoji "depresi" ze Sýrie? Je to nutné, vystavovat se tomu? Podporují je všechny obrazy a dokumenty, právě i ty, kteří upozorňují na jejich špatnou stránku, ukazují jak rvou ploty, odmítají tábory, serou na zem kde se dá, to nevidíš?????
A když vidí, že jejich davové šílenství není nijak potlačeno, zvyšuje se jim sebevědomí a připůadají si hrdě. Takový lidi já prostě nechápu, jejich kulturu odmítám a proto je nevyhledávám a vyhýbám se jim. Jen chci, aby dělali to samé.