Kott uvádí vedle podoby taluta i podobu taluť, 2. pád taluti (stejně jako Machek), u B. Vydry v Popisu a rozboru nářečí hornoblanického je podoba talůta. Všichni tito autoři lokalizují slovo taluta do jižních Čech a uvádějí význam ’příkop vedle silnice‘. Machek vyvozuje jeho původ z francouzštiny (stejně i SSJČ), a to z talute, talus ’svah‘ a uvádí i sloveso taluter; vše je z lat. talus. V Příručním slovníku jazyka českého najdeme vedle podstatného jména taluta i přídavné jméno talutový (ze stavebnictví ve spojení talutová zeď ’opěrná zeď jednostranných skleníků‘). Tento slovník i SSJČ označují podstatné jméno taluta za nářeční a dokládají jeho užití citáty z J. Š. Kubína, K. Nového (nar. v Benešově) a odkazem na V. Kaplického (nar. v Sezimově Ústí).

(Naše řeč)