a to si vezmi, že tvá babi taková je celý život, tak by tě to nemuselo překvapovat... u nás doma se vždycky tradovalo, že mi může být fuk, co si o mně kdo myslí, doslova máma říkávala "živí tě? neživí, tak co je ti do toho, co o tobě soudí". já s tímhle přístupem vyrostla a skutečně mi vždycky záleželo jen na názorech lidí mně blízkých... Ovšem teď, najednou, čím dál častěji od mámy slýchám právě přesně to "no co si o nás ti lidé budou myslet" - tak sakra čím to je??? když jí připomenu její slova, namítá, že tomu nerozumím, jak ona se pak má cítit, když má mezi ty lidi jít... a nejde o nic závažného, jde o blbosti typu prádlo, otevřené okno při hádce, klepy sousedek... obávám se, že s věkem se to bude jen zhoršovat