Ošemetná situace. Kloním se spíš na jeho stranu. Když se spolu seznámili a vstoupili do vztahu, ještě nekouřil? Pokud ano, už tehdy ho to zabíjelo, takže věděla, do čeho jde, a neměla by mu to teď najednou upírat. Kromě toho ho zabíjí spousta dalších věcí, víc možná ten stres z celé situace i absťáku, dále některé složky potravy, kosmetiky, ovzduší,... Řekla bych jí, že dobře chápu její strach o něj, ale ani ten neospravedlňuje, aby takto zneužívala jeho bezmoci a nerespektovala jeho rozhodnutí, jestli a jak s nemocí naložit a usilovat o obnovu zdraví.

Jsem v podobné situaci s mamkou, ona má vůli, a co se týče stravy a přírodních léčebných doplňků, postupně akceptuje moje doporučení, ale první reakcí bývá větší či menší odpor nebo aspoň váhání, a zatímco ona má pocit, že už dělá až dost, já vím, že to je sotva zlomek toho, co by mohla (a co bych dělala já na jejím místě). Bezpodmínečně důvěřuje lékařům, kteří ji od začátku tak trochu vodili za nos, trochu se ta důvěra přesměrovala k vlastním silám, když jí natvrdo řekli, že slibovaná šetrnější léčba nebude. Ale já v sobě celou dobu bojuju s tím, jak moc mám její důvěru v konvenční léčbu nahlodávat a kolik alternativ jí ještě podsouvat, zatím je to všechno kolem stravy, což je určitě důležité, ale to nejdůležitější, čím v sobě tu nemoc živí - to má v hlavě či v srdci, a obávám se, že není připravená to pochopit, natožpak s tím hnout.

Pokud by šlo o alkohol pro alkoholika, tam jsem jednoznačně pro nedat, tam nic jiného nefunguje, i když tohle vlastně taky ne, je to jen takové přibrždění (se kterým ale ku podivu můj táta přežívá desítky let).