libik, já ji nezavrhuju. Ale nelíbí se mi, jak se s pacientem nemluví na rovinu, nenechá se rozhodnutí na něm, doktoři se o postupu dohadujou za zavřenými dveřmi, neustále ho mění, a pacient se sem tam dozví, jen co mu tajně špitne sestřička. Takže nejdřív to vypadá, že chirurgický zákrok nebude, protože pacientka je slabá, pak že bude, ale musí se vykrmit (monosacharidy, mléčnými výrobky, uzenými párky a červeným masem, a to po akutní operaci střev), pak se 4x! odloží ze dne na den. Pacientka to trpělivě snáší i proto, že jí byla přislíbena šetrnější léčba, ale teprve po šestitýdenní hospitalizaci a při první návštěvě na onkologii se dozví, že nebude. A že nemoc byla ve čtvrtém stádiu. To je přece první věc, kterou by měl pacient vědět. V jakém stádiu nemoc je a jaké možnosti mu konvenční léčba nabízí. Hodně lidí by se rozhodlo soustředit se na alternativní léčbu, kdyby jim lékaři po pravdě sdělili, že léčba, kterou mu předepisují oni, je jen symptomatická nebo paliativní.