Elwingu, nevím, u nás se nic takového nevede od malička. Když vyloženě nad něčím ofrňovaly nos, tak byly "nuceny" sníst aspoň to, co z jídla jedly případně jsme udělali nějakou menší obměnu, aby to jedla a nebo nejedly, ale přišly od mňamku odpoledne a čekaly až na večeři. Děti mají každé jídla, která mají raději, a která mají rády méně. Myslím, že z domácí kuchyně není nic, co by vyloženě nemohly sníst. Vím, že jedno dítě nemusí příliš zelí, ale pravidlo je, že ho aspoň ochutná - tedy sní lžíci zelí. Když je zelná polévku, tak tu už sní. Tak nějak postupně jsme děti přivedli k tomu, že i když je uvařno, co nejedí, tak trochu sní. Ve škole mají jídla, která nejedí a nebo jedí minimálně ale doma je jí v pohodě, protože doma třeba špenát neděláme s vajíčky ale s muškátovým oříškem se sýrem; zelí děláme sladkokyselé a ne spíše kyselé, rajskou dělám také sladko-kyselou, a ne sladkou...