Celé mé dětství se mě rodiče snažili donutit jíst věci, které jsem nechtěla. Tíhla jsem k vegetariánství a jedla masa podle JEJICH názoru velmi málo (nejedla jsem každý den, ale "jen" 5x do týdne). Neměla jsem nikdy ráda luštěniny, smrdí mi kopr... Vzpomenu-li si na kuchyni mojí mámy, hned se mi vybaví to dohadování, křik, pláč... Už ve svém dětství jsem se rozhodla, že nikdy nebudu své děti jíst něco, co jim nechutná.

V praxi to mám těžké. Muž nejí těstoviny, kuřecí maso, nemá rád zeleninu v jídle (jen syrovou na oblohu). Syn odmítá ryby, hovězí a vepřové maso. Vařit jim je tedy velmi těžké. Vyřešila jsem to tak, že vařím podle sebe. Když někomu z mých mužů něco nechutná, mají možnost si natřít chleba. Nikoho do ničeho nenutím (muž by se nedal a synovi to neudělám).