Mam doma malého autistu. Jídelníček ma omezeny, ale věkem se to lepsi. Nikdy jsem nedělala tanecky kolem jídla a nehroutila jsem se z omezeného jídelníčku. Je nas doma pet a varim podle sebe. Kdyz mladej neco nejí, dam mu treba přílohu, jsem ochotna mu precedit omáčku, sam si rekne co a jak chce. Je na nem videt, ze by moc chtěl, ale některá jídla uz svou konzistenci neni schopen sníst, i kdyz se snaží, roste mu to v puse a nemuze to polknout. Ted teda uspesne chodi do školní jídelny a je schopen sníst jidlo, nebo bez komedii vyjist, co zvládne. Nejdulezitejsi je podle me zkusenosti nedělat z nejezeni vedu a nenechat se vmanipulovat do bojůvek, co kdo sni nebo ne. Je zajimave, ze i přes svůj omezeny jídelníček je zdravy a ma výbornou imunitu, i kdyz z ovoce sni jenom jablko