Nevím jak to popsat, mám naprosto normální, standardní děti, dělám chyby v různých věcech, ale kupodivu jsou to (zatím) děti, který mají lidi rádi, jsou společenský, kamarádský, mají dobrou dušičku, nevymrčujou, dobře se učí. Tak to snad tak blbě nedělám.

Přijde mi, že se kolem jídla dělají hrozný opičky, hrozně se kolem toho namluví, hrozně se všechno řeší. My od mala spolu vaříme, chystáme, saháme do všeho, ochutnáváme, máme radost když se nám to povede - a pak to sníme.

Přesně.
Jako, děti, hlavně dcerušky a víc malá, to a ono nejedí, já je to nechám nejíst a nijak to nekomentuju, ale neservíruju jim místo jídla mélšpajzy a nevzrušuju se tím, že někdo nechtěl papat.
Jinak bych všem, co říkají o jídle, že je to ..., doporučila k pozornosti libovolnou modlitbu před jídlem na srovnání.