Hladovějící děti v Africe je evergreen mého dětství. K jídlu mě to nepřimnělo nijak více než cokoli jiného. Navíc jsem stejně logicky navrhovala dětem to jídlo poslat. Já ho nechci, ony chtějí. Já hlad nemám, ony mají. Tak kde je ta logika, že musím dál sedět u stolu a cpát se?

Takže tohle neopakuji, neskutečně mi to lezlo na nervy. Snažím se k jidlu motivovat, když se mi zdá, že dítě snědlo málo, tak ještě navrhnu pár posledních soust a konec. Nijak zásadně nenutím (jen ochutnat sousto, pokud jde o nové jídlo, neznámou úpravu). Ovšem žádné náhrady v podobě jiných dobrot neposkytuji.