Zrovna nedávno jsem o tom přemýšlela, jak to mám teď.
Byla jsem hooodně závislá na rodině
, když jsem měla kamkoli odjet, moc jsem se trápila už předtím, když měl odjet někdo blízký, taky. Čím bližší člověk, tím víc jsem se trápila a stýskalo se mi.
Něco mám vrozené, další závislost je získaná v dětství, taková blbá zkušenost a strach, že zůstanu sama a opuštěná.
Jenže se postupně děly věci, které ze mne tu závislost tak nějak strhávaly a byla jsem nucena se s tím vyrovnat, bolelo to hrozně.
Teď bych řekla, že odloučení docela dobře zvládám a i si ho dokonce dokážu kolikrát i užít...předtím to byla fakt fyzická bolest - opravdu jsem byla tvrdě závislá.
Ale rodina je pro mne hodně důležitá pořád a myslím, že to tak i zůstane.