Jitys, myslím, že pravdu mám, z jednoho prostýho důvodu - teĎ se anorexie objevuje napříč všema sociálníma vrstvama, ale kdo trpěl anorexií tenkrát před sto lety? Císařovna, člověk z vysoko postavených, která měla dostatek, nadbytek, která jídlo mohla považovat za zdroj zábavy a způsob řešení svých potíží.
další případ, ojedinělý, je třba 1888, jenže jaká to asi byla rodina, když měla peníze na to, aby se dcera léčila v nemocnici? to v té době opravdu nebylo běžný, zase to musela být rodina, kde jídlo nebylo nutností k přežití, ale mohli si vybírat a kde viděli třeba i to, jak vypadají ostatní lidi, nejen jejich vesnice, lidi, kteří makají manuálně a jídla mají málo, ti nepotřebují být hubení z diet, ti jsou hubení už tím, že vynaloží energii na práci

Stejně tak si všimni toho, že hlavní rozvoj nastal v 70. letech minulýho století - co to znamená? že bylo dost daleko od války, vyrostla generace lidí, kteří neznali hlad, kteří si přestali vážit jídla, prootže je ho najednou všude víc než dost a přes jídlo se dá řešit sposuta trablů - někdo se přejídá, někdo nejí, někdo si vybírá
k tomu přidej rozšíření televize, už nejen slyšeli nebo četli o jiných lidech, ale oni je viděli v televizi, chtěli vypadat stejně,já tam vidím ohromný vliv těchto faktorů

samozřejmě se vždycky najde někdo, kdo se vymyká, kdo onemocněl třeba o dvě stě let dřív, ale to byly výjimky