"copak nechápeš, že sdělením - mně se to nelíbí - vlastně tomu druhému říkáš, že jeho volba je příšerná?
Je fuk, co tím myslíš, důležitý je to, co vnímá ten druhý, ne?"

Přesně tak.

Není to sice přesně podle formální logiky, ale spousta lidí to tam prostě uslyší.

A teď je otázka, vzhledem k tématu, čemu dáme přednost? Za každou cenu vyjádřit to svoje, nebo vzít ohled i na toho druhého a jeho (byť pro nás a možná i objektivně nelogické) pocity?

Pokud si kamarádka takovou kritiku vyžádá a unese ji, tak se asi nebavíme tak úplně o ní (protože v tom případě není problém).

Bavíme se o těch druhých, kteří si ve většině zde popisovaných případů žádnou kritiku nevyžádali, popřípadě je dobrý malinko popřemýšlet, JAK tu naši bezesporu upřímně míněnou kritiku podáme.

A nebavím se o lidech vztahovačných, kteří by si vztáhli na sebe úplně všecko a muselo by se při nich fakt tančit mezi vejci, to by za to nestálo ani mně.

Bavím se o převážné většině populace, a ta je IMHO poměrně snadno čitelná a vypočitatelná.