Zkoušela jsem si najít jinou práci. Nepovedlo se mi to, teda přesně: povedlo by se to, kdybych šla s platem ještě níž. Ano, hodně SŠ pracovalo i za 10.000 brutto, kdybych na to kývla, brali by mne hned. Já byla ale samoživitelka bez alimentů a na mém i tak nijak převratném platu stále ekonomika celé rodiny, jít dolů s platem jsem si prostě nemohla dovolit.

No, a že mi v práci nepřidali? To máš jednoduché. Když jsem si o zvýšení platu požádala poprvé, slyšela jsem odpověď, že "doba je těžká" a "vždyť víte, jak to chodí". Nedostala jsem ani korunu navíc. Když totiž když nechceš přidat zaměstnanci, tak ho prostě čas od času pojebeš. Já jsem jednou vypěnila a nenechala si pojeb líbit, tak jsem za to, že mi ruply nervy, dostala důtku. S tím se pak těžko žádá o zvýšení platu. Tak jsem to udělala jinak: v práci jsem udělala to, co jsem musela, na zbytek jsem hodila bobek. Ono i v práci se dá si přivydělávat, ale nesmí to nikdo vědět, ani spolupracovníci ne. Takže jsem to řešila tímto způsobem. A nějaká loajalita s firmou mi byla docela u zadku. Náš šéf měl totiž problémy s tím, že jsem šla k zubaři nebo jinému lékaři. Podotýkám, tak jednou za rok, já jsem dobře 10 let ani nemarodila. To měl hned pindy, jestli se to nedá mimo pracovní dobu. Ale když máš pracovní dobu 8-17, tak se to fakt nedá. Preventivky taky musely být v mimopracovní době, dokonce i nějaká práce byla v mimopracovní době... hmmm, to jsem pak dělala tak, že jsem sice byla v práci, ale dělala si svoje, buď práci, nebo koníčky. Když je totiž šéf blb a ty si z finančních důvodů nemůžeš dovolit být bez práce, tak to prostě jinak nejde.