Očko, taky jsem ho učila odcházet, ale on je fakt neurotik bezkonkurenční. On nesnese být sám ani v místnosti, když já se koupu. Jeho představa je, že při sprchování bude stát u sprchového koutu a bude mě hlídat. Když je mimo koupelnu, tak kničí a brečí za dveřma. V noci to stejný, vzleze mi pod postel a prdí. Já jsem na pachy fakt přecitlivělá, takže se vzbudím smradem, vyženu ho, on se vrátí a znovu. Není ochodný být ani o kousek dál, musí pod postel a to je fakt na pozvracení, před tím smradem neutečeš. Fakt už jsem z něj unavená. Jinak je dokonale vycvičený, poslouchá snad i myšlenky, i podle pohledu pozná, kam jít, zastaví, počká, je hodný, společenský, aktivní, veselý, pes snů, ale ta jeho úzkost je tak obtěžující, že ho už nemůžu ani vystát. Chodí za mnou všude. Jdu si pro čaj, jdu na záchod, jdu pro prádlo, pořád za mnou ťapká. Přitom v bytě jsou ještě děti, takže nezůstal by sám, ani kdybych odešla. KDyž je doma manžel, tak to tolik nedělá, ale taky to dělá, protože já jsem hlavní venčitel a ten, kdo ho pomazlí.