Libik, tak na to Ti můžu dobře odpovědět z vlastní zkušenosti. Dítě, kterému zemře jeden z rodičů, žije spokojeně - přiměřeně okolnostem. Ztrátu rodiče mu nikdy nikdo a nic nenahradí - ani jeho milující pozůstalý rodič a to ani tehdy, kdyby se postavil na hlavu nebo mu přivedl milujícího náhradního tatínka/maminku. A x-krát v jeho životě přijde chvíle, kdy si pobrečí, že je škoda, že tatínek zemřel, že s tatínkem by... dosaď cokoli.

A to, že Tvé dospělé děti třeba žily nějakou část nedospělého života bez tatínka, relativně spokojeně, vůbec neznamená, že jim tatínek nescházel a že si z toho nenesou skrytá/nevědomá traumata do svých životů.

A obávám se, že i kluci Michalákovi si nezaslouženě ponesou do života poměrně velký ranec podvědomých traumat z odloučení od svých biologických rodičů a to i v případě, že je ta máma někdy plácla a oni na ni v té situaci byli naštvaní.