Já myslím, že je to hodně o té míře, jak ji má kdo nastavenou a je to hodně ovlivněno vlastní zkušeností z dětství a typem dítěte, které má doma. On si člověk snadno projektuje, že ty jiné děti se cítí hodně podobně jako to jeho a není to vždy pravda.

Ta míra je různá. V tak křiklavých případech jako je odebírání dětí od matek BV, kdy už i norští odbornící píší o tom, že se staly justiční omyly, tam s těmi dětmi soucítím velmi hluboce. Na druhou stranu fotky - no, já bych asi zaplatila, kdyby si je dítě hodně přálo, v tomhle se nechám ukecat, ale zase chápu i tu druhou stranu a nejsem přesvědčena, že se dítěti děje nějaká strašná křivda tím, že vrátí svoje fotky, která si rodina neobjednala. Mně samou už kolikrát napadlo, že moje i jiné děti jsou opravdu rozmazlovány přespříliš a že jim tím nemusíme dělat tu nejlepší službu do života.